Fotografická smršť v Liberci
Tři výstavy v této době probíhají v našem městě. Je to takový menší festival fotografie, který se nejspíš už nikdy neuskuteční. Je to samozřejmě shoda náhod, že se sešly výstavy fotografií mapující historii fotografie v Liberci, tedy její z hlediska historie malou výseč, a dvě výstavy představující systematickou práci fotografa na tématech.
Naprosto ojedinělou výstavu fotografií členů Studia výtvarné fotografie v Severočeském muzeu v Liberci připravila po několikaleté úporné, detektivní práci fotografka Jana Hunterová. Dala dohromady práce všech dvaceti pěti fotografů, kteří Studiem prošli v letech 1962 až 1969. Je třeba podotknout, že řada z nich už nežije. Na vernisáž přišli Jiří Bartoš z Hejnic, který dodnes fotografuje nejen svoje životní téma, Jizerské hory. Jeho krédo: když svítí slunce, najdeš mne doma, platí i dnes. Jiří Plátek, dnes penzionovaný knihvazač, ten využíval svoje abstraktní fotografie na vazbách knih. Ladislav Postupa, dodnes také tvoří i když jeho tvorba se od fotografie jako takové významně odklonila ke grafice. Petr Riedl se patrně výtvarné fotografie vzdal už před mnoha lety, to ale nemění jeho podíl na kvalitě Studia jako celku. Totéž platí i o Karlu Škopkovi, který žije v Turnově, ale o jeho současných fotografických aktivitách na vernisáži nepadla zmínka.
Desítky nádherných fotografií zaznamenávajících chápání fotografické tvorby v určité době, společenských a technických podmínkách, kdy tomuto médiu bylo teprve něco málo přes sto let. Kdy hrstka nadšenců, fotografů amatérů dokázala vyvolat tvůrčí atmosféru a následně fotografovat na velmi vysoké úrovni. Výstava v muzeu je do 10.června 2012.
Vzato z pohledu časové posloupnosti, druhá významná výstava běží v prostorách Oblastní galerie Liberec. Kolekce portrétů daleko přesahuje hranice našeho regionu nejen kvalitou fotografií, ale také osobnostmi na nich zachycených. Fotograf Jiří Jiroutek na souboru pracuje několik let a nepovažuje jej za ukončený. Výstava v galerii má ještě jeden zajímavý rozměr, je to totiž druhá výstava fotografií v tomto domě. Zřejmě to je čerstvý vítr, který pod vedením nového ředitele pročechrá zdejší zatuchlou atmosféru.
Jiroutkovy fotogragfie mají ducha tradičně pojímaného portrétu a přesto nepůsobí archaicky. Autor pracoval v prostředí, které je protrétovaným důvěrně známé a docílil tak jisté uvolněnosti ve výrazu v tvářích. Mimice výborně přihrávají ruce, které jsou u portrétovaných velmi důležité, jak jinak, vždyť ty ruce přenášejí myšlenku do výsledného tvaru, ať to je socha, obraz, grafika, fotografie či text. Před návštěvníky tak defilují velmi známí i méně známí umělci, s jejichž výrazy ve tvářích si lze v duchu pohrávat, a přemýšlet nad opravdivosti jejich emocí. Některé osobnosti jsou širokému publiku známy z médií a tak se tady nabízí možnost srovnání s vlastní zkušeností s portrétovaným. Osobně považuji za velmi výstižný a působivý portrét výtvarnice Adrieny Šimotové, se kterou jsem měl příležitost před mnoha lety, se osobně setkat.
Výstava v Oblastní galerii potrvá do 10.června. Komentované prohlídky za účasti tvůrce fotografií budou 10. a 31.května pokaždé od 17.00 hodin.Je to jedinečná příležitost poslechnout si autora fotografií jak rozjímá nad svým dílem.
Další výstavu nabízí Galerie U Rytíře. Kladenský dokumentarista, kurátor a galerista Jiří Hanke vystavuje průřez svojí tvorbou. Je čerstvým nositelem Osobnosti české fotografie za rok 2011 za dlouhodobý přínos fotografii. V Liberci vystavuje poprvé.
Jak se tak divák proplétá chodbami a zákoutími galerie, mění se mu před očima témata, jimiž se Hanke zaobírá celou svojí fotografickou kariérou. Jiřího Hanke proslavil, málo platné, jeho nedostižně geniální soubor fotografií Pohledy z okna. Časosběrné téma zaměřené na život a pohyb pod okny jeho bytu je kronikou doby se vší ironií, laskavostí, dokumentárností, legrací i dramatem. Tahle jeho série byla v roce 2003 násilně ukončena, když byl nucený se z bytu odstěhovat. Druhé jeho téma, Lidé z Podprůhonu vypráví o dnes již téměř zaniklé části Kladna, kde žili vesměs dělníci z hutí a horníci. Velmi známé je Hankeho téma Dvojice, kde srovnává generační členy jedné rodiny. Velký, počtem a obsahem je soubor fotografií zachycující atmosféru normalizace. Na výstavě uvidí divák ještě několik dalších zajímavých témat, především ta, zachycená panoramatickým fotopřístrojem. Každé téma by si zasloužilo větší prostor. V tom případě by se nedostalo na jiná, galerie nejde nafouknout, je ale na rozhodnutí autora, co a jak chce publiku nabídnout. Tentokrát došlo na „očesané“ soubory, zato jich je v galerii U Rytíře opravdu hodně. Jiří Hanke je také pilný vydavatel svých knih a ty lze stále v knihkupectvích najít, koupit a ukojit tak svou touhu kompletních souborech tohoto významného českého fotografa.
Ke všem třem výstavám vydaly galerie obsažné katalogy. Musím se ale přiznat, že nejvíce mne oslovil nádherný, graficky velmi zdařilý katalog výstavy Studia výtvarní fotografie v Severočeském muzeu. Má jen jednu vadu, obsahuje pouze jedinou fotografii od každého z vystavujících. I tak jsem za něj rád tu stokorunu zaplatil.
