Fotoklub Obscura

Jak bylo řečeno v první části mé mudrologické sentence o fotografování krajiny, pokračujeme dál, tentokrát o vlivu počasí na fotografii krajiny. Na úvod musím citovat fotografa Jiřího Bartoše z Hejnic, který donedávna na otázku “kdy tě najdu doma?” odpovídal, “vždycky když svítí slunce”.   To samo o sobě mluví za vše. Pan Bartoš prostě vyhledával svoje motivy v Jizrských horách za mlhy, deště a podobných “sibérií”. Stejně si pan Josef Sudek, protože měl dost času, počkal na světlo i nesvětlo, které podpořilo jeho tvůrčí záměr. Na rozdíl od J.Bartoše například etnograf, kameraman a fotograf Karel Plicka nedal bez slunce ani ránu. Čtěte dále…

Fotografovat krajinu si žádá trochu teoretické přípravy. A protože jsem přišel o krásná skripta IVF “Krajina”, tak nabízím trochu “rozumů” z toho, co mi před třiceti lety uvízlo v hlavě. Rozdělil bych je na několik kapitol, abychom se v tom vyznali.

Začnu s trochou historie. Říká se, že vynález fotografie vyrazil malířům krajiny štětce z rukou. Není to samozřejmě pravda, stejně jako televize a film nepohřbily fotografii. Stejně jako malířství, tak i fotografie jen musely najít jiné cesty k divákům, jiný způsob sdělení a projevu. Fotografie krajiny se za sto sedmdesát let od svého vzniku velmi proměnila.  Od líbezných piktorialistických fotografií nejen českého domova, až po dnešní obrazovou zkratku. Mezi tím Čtěte dále…