Fotoklub Obscura

Pozvánka Eurocentrum 2018

Petr Šimr ve Cvikově

Výstavní sezona síně při cvikovském Informačním středisku se letos nesla ve znamení libereckých fotografů. Kromě klubu 7.65 zde vystavovali již dva členové klubu Obskura. Třetím členem Obscury je aktuálně vystavující Petr Šimr, který je současně předsedou klubu. V závěru roku pak bude ve Cvikově vystavovat liberecké sdružení Fotošálek. Fotografové sdružení ve jmenovaných spolcích se shodují v jednom. Liberec, ač se tváří jako metropole Severu, nemá tak důstojné výstavní prostory pro regionální autory, jako Cvikov. Velmi závidíme.

Petr Šimr je poměrně čerstvý sedmdesátník. Vystudoval Institut výtvarné fotografie v Olomouci, živil se řadu let jako fotograf Libereckého deníku. Kromě profesní tvorby se věnoval a věnuje i volné tvorbě. Mimo jiné jako člen libereckého klubu Obscura, který před čtyřiceti lety zakládal. A který současně vede.

Cvikovskou výstavu Petr Šimr nazval Pachuť a vůně žití. Tvoří ji dva soubory, které jsou sice námětově odlišné, ale dobře spoluodráží naši současnost.

V roce 2009 byl Petr vyslán, aby jako žurnalista dokumentoval konec novoborského Crystalexu. V den, kdy zaměstnanci dostávali hromadně výpovědi se mezi nimi pohyboval fotograf a zaznamenával dění, náladu. Z Petrových fotografií hledí tváře plné otázek. Proč, proboha? Co se mnou bude? Kde seženu peníze na nájem?

Tragédií je novinářská fotografie v posledních letech plná. Ostatně náměty nabízí současný svět plnými hrstmi. Civilní, nejlépe dětské, oběti válečných konfliktů, živelných katastrof či migrační krize na nás hledí ze stránek a obálek novin a časopisů dnes a denně a zvyšují prodejnost. Konzument médií je jimi natolik zahrnován, že je přestává vnímat. O to cennější je, když se v množině fotožurnalistů najde člověk, který dokáže dát tragédii lidský rozměr. Výpověď Petra Šimra o zániku Crystalexu je takovým souborem plným empatie a lidství.

Druhý soubor, tedy ona Vůně z titulu výstavy, je reportáž ze Slavností piva ve Svijanském Újezdě.Je na jednom každém, jak tyto slavnosti vidí. Zajisté jde o import, na který můžeme mít rozdílný názor. Nevím, zda to bylo Šimrovým úmyslem, ale na mne soubor působí jako memento. Jako zvolání : Kam jsme se to dostali?

Na první pohled soubor působí jako pouhá reklama na produkci jednoho pivovaru. Na většině snímků je nejméně jeden kelímek zlatavého moku s čitelným logem firmy, která ho vyprodukovala. Ovšem, a doufám, že se nemýlím, již na druhý pohled dojde vnímavému divákovi, že je to výpověď o tom, jak se necháme manipulovat reklamou. Jak si necháme místo kultury podsouvat prázdné podniky, jejichž účelem je pouze vytočit co nejvíc hektolitrů piva a přesvědčit konzumenty, že po mém pivu je kocovina příjemnější. A tak se na Šimrových fotografiích odvíjí příběh, který kráčí od rozesmátých tváří, pokračuje tanečními výjevy, kde v davu netančí páry, ale jedinci s kelímkem v ruce, až po opilce tristně ležícího v alkoholické anestezii na stole.

Petr Šimr nemá rád bulvár a násilí ve fotografii. Pracuje-li v jednom či druhém souboru s lidskou tragédií, smutkem, beznadějí a bezmocí, pak v míře, která nepřekračuje hranici vkusu. A právě znalost téhle hranice odlišuje člověka s aparátem a Fotografa.

Ivan Brabec – Jezevcovy stránky

Ve cvikovském kulturním centru Sever právě probíhá výstava fotografií Jiřího Fejfara – Londýn a tak dále.., nebo také Street scent. Fotografie zachycují běžný pouliční život v New Yorku a také v Londýně. Vernisáž se uskutečnila v pátek 19.5.2017, hudbou provázel skvělý hudebník Roman Piroch ze známé hudební skupiny Vltavín. Krátké úvodní slovo pronesl známý liberecký fotograf Petr Šimr.

Výstava potrvá do soboty 10.června 2017.

Petr Šimr vystavil ve vestibulu Krajského úřadu v Liberci soubor fotografií pořízených výhradně v Liberci. Sedmdesát fotografií zároveň symbolizuje jeho výročí narození.

Vernisáží 17.března ostartoval kolega Petr Štosek sérii výstav členů našeho fotoklubu v Galerii KC Sever, Cvikov. P.Štosek vystavuje fotografie  ženských aktů, portrétů a baletních exhibicí v ulicích města Liberce. Na květen připravuje fotografie Jiří Fejfar a v září tady vystaví svoje práce Petr Šimr.

LIBEREC, MOJE ADRESA

Když jsme vymýšleli téma pro další společný projekt a výstavní soubor, logicky nás napadlo fotografování našeho města, Liberce. Sami jsme se postavili před problém proč a jak. Proč je celkem snadné si zodpovědět, protože tam žijeme. Horší byla otázka jak, neboť už na první pohled to je téma nabízející téměř nekonečné možnosti.

Nechtěli jsme do svých fotografií zahrnout obecně známá místa a stavby, pokládali jsme to za zjednodušující. Chtěli jsme zachytit místa méně známá, navštěvovaná většinou místními lidmi a části města, kudy se každý z nás pohybuje pravidelně i místa, jež lákají svojí autenticitou. Do úhlu zájmu se tak dostalo mimo jiné samozřejmě centrum města, kterému se nešlo vyhnout a okolí bydliště jednotlivých účastníků projektu.

Bohužel, nebo možná bohudík se pro výsledný výstavní soubor staly limitující dvě okolnosti. Za prvé to bylo časově omezené období, zhruba jeden rok, či spíše deset měsíců, které jsme měli na fotografování. Za druhé malý počet fotografujících. Do života některých z nás zasáhly objektivní podmínky, které značně omezily nebo dokonce zamezily projektu se zúčastnit.

Na výsledku se to projevilo v menší pestrosti výběru fotografovaných lokalit, osobitosti ztvárnění a počtu fotografií. V období blížící se výstavy houstla aktivita fotografů a četnost setkávání se nad fotografiemi. Po počáteční nejistotě o kvalitě souboru pomalu přicházelo určité zklidnění a nabyli jsme jistotu, že se podaří sestavit slušnou kolekci fotografií, která bude odpovídat záměru.

Výstavní soubor je tak sestaven z prací pěti fotografů. Každý z nás se snažil podat vlastní svědectví o místě, kde žije, bez zbytečné glorioly a šokujících obrazových a technických efektů, jak jsou často vidět na sociálních sítích a jinde na internetu.

Je pravda, že baletky v kostýmech v ulicích Liberce jen tak nepotkáte. Pózují ale na místech, která jsou Liberečanům a snad i návštěvníkům města známá, kudy většinou zatížení denními starostmi procházejí automaticky a nevěnují jim pozornost. Na fotografiích ostatních autorů pulzuje každodenní život, který vnímáme tu více, tu méně, nebo míjíme věci, na které se fotografující člověk dokáže podívat jiným úhlem pohledu.

Nevím, k čemu tyhle fotografie jsou, popřípadě by mohly být. Tuhle otázku si kladu pokaždé, když dokončím/e nějaké fotografické dílo. Nejsem si jistý, zda mají nějakou dokumentární, sociologickou či výtvarnou hodnotu. Pro takový účel byly vytvořeny za velmi krátkou dobu, kdy ani jeden celý rok nestačí. Tak doufáme, že poslouží alespoň k obohacení vnímavého návštěvníka této expozice. Publicita to je snad dostatečná, možná fotografie najdou své diváky i na internetových stránkách fotoklubu.

Petr Šimr, fotoklub OBSCURA Liberec

 Liberec, moje adresa – fotografie Petr Šimr

Vlastivědné muzeum a Galerie v České Lípě nám poskytlo jednu ze svých výstavních prostor, Svaté schody. Schody se nacházejí v klášterní části muzea a jsou trojí. Střední, hlavní schodiště je zapovězeno všemu světskému a “hlídá” jej ukřižovaný Ježíš. Dvě boční schodiště už slouží všelijakým umělcům k jejich exhibicím.

Tak se na jejích stěnách 11.července objevily i fotografie našeho spolku.  Levé schodiště zdobí fotografie Pavla Gebharta, Petra Nálevky, Jiřího Fejfara a Petra Urbánka, ze společné fotodílny u Bouřlivého rybníka pod Tlustcem u vesnice Postřelná u Jablonného v Podještědí. Pravé schody obsadily fotografie Petra Štoska, Petra Nálevky, Jiřího Fejfara a Petra Šimra, z opět společného tématu Mírové náměstí v Jablonci nad Nisou. Čtěte dále…

Tři výstavy v této době probíhají v našem městě. Je to takový menší festival fotografie, který se nejspíš už nikdy neuskuteční. Je to samozřejmě shoda náhod, že se sešly výstavy fotografií mapující historii fotografie v Liberci, tedy její z hlediska historie malou výseč, a dvě výstavy představující systematickou práci fotografa na tématech.

Naprosto ojedinělou výstavu fotografií členů Studia výtvarné fotografie v Severočeském muzeu v Liberci připravila po několikaleté úporné, detektivní práci fotografka Jana Hunterová. Dala dohromady práce všech dvaceti pěti fotografů, kteří Studiem prošli v letech 1962 až 1969. Je třeba podotknout, že řada z nich už nežije. Na vernisáž přišli Jiří Bartoš z Hejnic, který dodnes fotografuje nejen svoje životní téma, Jizerské hory. Jeho krédo: když svítí slunce, najdeš mne doma, platí i dnes. Jiří Plátek, dnes penzionovaný knihvazač, ten využíval svoje abstraktní fotografie na vazbách knih. Ladislav Postupa, dodnes také tvoří i když jeho tvorba se od fotografie jako takové významně odklonila ke grafice. Petr Riedl se patrně výtvarné fotografie vzdal už před mnoha lety, to ale nemění jeho podíl na kvalitě Studia jako celku. Totéž platí i o Karlu Škopkovi, který žije v Turnově, ale o jeho současných fotografických aktivitách na vernisáži nepadla zmínka.

Desítky nádherných fotografií zaznamenávajících chápání fotografické tvorby v určité době, společenských a technických podmínkách, kdy tomuto médiu bylo teprve něco málo přes sto let. Kdy hrstka nadšenců, fotografů amatérů dokázala vyvolat tvůrčí atmosféru a následně fotografovat na velmi vysoké úrovni. Výstava v muzeu je do 10.června 2012.

Vzato z pohledu časové posloupnosti, druhá významná výstava běží v prostorách Oblastní galerie Liberec. Kolekce portrétů daleko přesahuje hranice našeho regionu nejen kvalitou fotografií, ale také osobnostmi na nich zachycených. Fotograf Jiří Jiroutek na souboru pracuje několik let a nepovažuje jej za ukončený. Výstava v galerii má ještě jeden zajímavý rozměr, je to totiž druhá výstava fotografií v tomto domě. Zřejmě to je čerstvý vítr, který pod vedením nového ředitele pročechrá zdejší zatuchlou atmosféru.

Jiroutkovy fotogragfie mají ducha tradičně pojímaného portrétu a přesto nepůsobí archaicky. Autor pracoval v prostředí, které je protrétovaným důvěrně známé a docílil tak jisté uvolněnosti ve výrazu v tvářích. Mimice výborně přihrávají ruce, které jsou u portrétovaných velmi důležité, jak jinak, vždyť ty ruce přenášejí myšlenku do výsledného tvaru, ať to je socha, obraz, grafika, fotografie či text. Před návštěvníky tak defilují velmi známí i méně známí umělci, s jejichž výrazy ve tvářích si lze v duchu pohrávat, a přemýšlet nad opravdivosti jejich emocí. Některé osobnosti jsou širokému publiku známy z médií a tak se tady nabízí možnost srovnání s vlastní zkušeností s portrétovaným. Osobně považuji za velmi výstižný a působivý portrét výtvarnice Adrieny Šimotové, se kterou jsem měl příležitost před mnoha lety, se osobně setkat.

Výstava v Oblastní galerii potrvá do 10.června. Komentované prohlídky za účasti tvůrce fotografií budou 10. a 31.května pokaždé od 17.00 hodin.Je to jedinečná příležitost poslechnout si autora fotografií jak rozjímá nad svým dílem.

Další výstavu nabízí Galerie U Rytíře. Kladenský dokumentarista, kurátor a galerista Jiří Hanke vystavuje průřez svojí tvorbou. Je čerstvým nositelem Osobnosti české fotografie za rok 2011 za dlouhodobý přínos fotografii. V Liberci vystavuje poprvé.

Jak  se tak divák proplétá chodbami a zákoutími galerie, mění se mu před očima témata, jimiž se Hanke zaobírá celou svojí fotografickou kariérou. Jiřího Hanke proslavil, málo platné, jeho nedostižně geniální soubor fotografií Pohledy z okna. Časosběrné téma zaměřené na život a pohyb pod okny jeho bytu je kronikou doby se vší ironií, laskavostí, dokumentárností, legrací i dramatem. Tahle jeho série byla v roce 2003 násilně ukončena, když byl nucený se z bytu odstěhovat. Druhé jeho téma, Lidé z Podprůhonu vypráví o dnes již téměř zaniklé části Kladna, kde žili vesměs dělníci z hutí a horníci. Velmi známé je Hankeho téma  Dvojice, kde srovnává generační členy jedné rodiny. Velký, počtem a obsahem je soubor fotografií zachycující atmosféru normalizace. Na výstavě uvidí divák ještě několik dalších zajímavých témat, především ta, zachycená panoramatickým fotopřístrojem. Každé téma by si zasloužilo větší prostor. V tom případě by se nedostalo na jiná, galerie nejde nafouknout, je ale na rozhodnutí autora, co a jak chce publiku nabídnout. Tentokrát došlo na „očesané“ soubory, zato jich je v galerii U Rytíře opravdu hodně. Jiří Hanke je také pilný vydavatel svých knih a ty lze stále v knihkupectvích najít, koupit a ukojit tak svou touhu kompletních souborech tohoto významného českého fotografa.

Ke všem třem výstavám vydaly galerie obsažné katalogy. Musím se ale přiznat, že nejvíce mne oslovil nádherný, graficky velmi zdařilý katalog výstavy Studia výtvarní fotografie v Severočeském muzeu. Má jen jednu vadu, obsahuje pouze jedinou fotografii od každého z vystavujících. I tak jsem za něj rád tu stokorunu zaplatil.