Archív

Archív kategorie ‘Příběhy’

1977 – 2017 ČTYŘICET LET FOTOKLUBU

Část první

V letošním roce jsme se v tichosti dožili neuvěřitelného jubilea, čtyřicátého výročí od založení našeho fotoklubu. Máte-li zájem a dostatek času, přečtěte si, jak to všechno vzniklo a běželo po prvních pět roků.

Byli jsme tři kolegové, řidiči autobusů Dopravního podniku města Liberec. Scházeli jsme se doma v obývácích a debatovali o fotografování. V rukách kinofilmové fotopřístroje Zenit-E, PETRI a Praktica a říkali si ZETRICON, bez zkušeností a vize do budoucnosti jsme po krátkém čase, pod záštitou tehdejšího Revolučního odborového hnutí v DPML založili fotografický spolek. Dozvěděli jsme se, že v minulosti fotokroužek v podniku již existoval a dokonce po něm zůstala vybavená fotokomora. Brzy jsme byli čtyři,  Karel Šmíd, Josef Kropík a Petr Šimr, dalším členem fotokroužku se stal tramvaják Jiří Holeček. To se událo v roce 1977, podle dochovaných dokumentů a vzpomínek v druhé polovině roku, s uzávěrkou první interní soutěže. Sepsali jsme s odbory smlouvu o materiální a finanční podpoře a fotokroužek se pomalu rozjížděl.

Mimo našich bytů jsme se začali scházet pravidelně každý druhý pátek v zasedačce DPML. Pro všechny případné zájemce o fotografování ve firmě jsme vyhlásili první soutěž na téma „Městská hromadná doprava a lidé kolem ní“ a po čase „Naše město tvým objektivem“ a „Zima“. K naší lítosti se do těchto soutěží, i přes dostatečnou propagaci přihlásili pouze členové fotokroužku.

Povzbudilo nás ale, když se k nám po čase přidali další fotoamatéři z DPML i zvenčí. Na schůzkách jsme vymýšleli a plánovali naši další činnost. V dalším roce jsme dostali k dispozici výstavní skříňku na frekventovaném místě pod přístřeškem  autobusového nádraží ve Fügnerově ulici. Tady mohli lidé vidět naši průběžnou fotografickou tvorbu. A tady nás také později objevili metodici Okresního kulturního střediska Roman Karpaš a Dana Sobotková.

Kategorie: Fotoklub, Příběhy Štítky:

Václav Havel

Dovolím si na těchto stránkách vzpomenout na svoje setkání s prezidentem Václavem Havlem. Vzpomínka to je velmi skromná, nehovořili jsme spolu, jen jsem ho mlčky sledoval při jeho dvou návštěvách v Liberci. Poprvé to bylo někdy v devadesátém pátém roce. Tenkrát přijel do Liberce a měl projev v Domě kultury. Návštěva to byla krátká a už si ani nevzpomínám, jestli se byl ještě po projevu projít po městě. Fotografoval jsem už tehdy pro Liberecký den, ale na focení prezidenta byl určený kolega Bořek Černý, jakožto zkušenější fotograf. Ten však onemocněl a tak jsem byl na poslední chvíli vyslán já. Byla to pro mne čest a zároveň velký stres, který jsem prožíval ze zodpovědnosti za výsledek. Pamatuju si na neskutečnou tlačenici všemožných lidí, kteří se k Václavu Havlovi snažili přiblížit na dotek, kolem ochranka a v tom mumraji jsem byl nucený, nejen já i další fotoreportéři, udělat alespoň jednu slušnou fotku do novin. Překvapilo mne jak je malý postavou a zároveň svižný, vyfotografovat ho, bylo pro mne dobrodružství. Fotil jsem výjimečně na barevný film. Negativ ještě někde určitě mám, ale fotky šly tehdy všechny do redakce a žádná mi nezbyla.

Čtěte dále…

Kategorie: Příběhy Štítky: