Část druhá
K vyhodnocení první soutěže jsme si pozvali bývalé členy Fomaklubu Josefa Svobodu, Jiřího Preislera a Karla Pluhaře. Mimochodem, ti tam se nepohodli s jeho vedením, nelíbil se jim vznik skupiny 7F jakožto protěžované elity. Dnes si už nikdo ani nevzpomene, ale tahle událost je spojená se začátkem našeho fotoklubu. Sám jsem se poté seznámil i s fotografy ze skupiny 7F, od nich se intenzivně učil, protože o fotografii věděli mnoho a byli opravdu dobří. O nabyté vědomosti jsem se dělil s kolegy. To se psal rok 1979, já se dokonce stal na nějaký čas členem Fomaklubu. Někdy koncem roku 1979 nás dokonce Fomaklub vyzval k účasti na jejich výstavě v děčínském muzeu. Byli jsme tak nažhavení, že jsme se do Děčína jeli na výstavu podívat. Pro pořádek musím uvést, že jsem ve Fomaklubu strávil něco kolem jednoho roku. Na dvou židlích se sedět nedalo a tak jsem odešel. Na jednu stranu poučený o struktuře a chodu takového spolku a na druhou stranu zklamaný z jednání některých jeho členů. Byl jsem totiž náhodným svědkem manipulace s hlasy při hodnocení fotografií tak zvaného Mapového okruhu.
Rok 1980 byl pro náš spolek přelomový. Poprvé jsme s našimi fotografiemi vstoupili do „chrámu“ liberecké fotografie, Malé výstavní síně a na výzvu R. Karpaše D.Sobotkové z pořádajícího Okresního kulturního střediska v Liberci se zůčastnili okresního kola celostátní fotografické soutěže AMFO, dokonce jako objev na liberecké fotoamatérské scéně. Na impuls obou metodiků jsme se snažili odlišit od fotografů z Fomaklubu a hledali vlastní cestu. V té době se k nám přidal další řidič autobusů Vladimír Hubal, který fotografoval bakelitovým fotopřístrojem Smena pro děti, ale zvětšeniny vyráběl na tehdy špičkovém zvětšovacím přístroji Magnifax 3.
Do fáze, uspořádat první výstavu jsme dospěli v roce 1980. Ta se konala v tehdejším Kulturním středisku na nádraží ČSD v Liberci, které bylo na vystavování fotografií zařízené. Byl to bohulibý pozůstatek po výstavní aktivitě Fomaklubu, kteří tady vystavovali několik let před otevřením Malé výstavní síně na Šaldově náměstí. Nutno dodat, že tento výstavní prostor využívali také další výtvarníci a organizace a mezi Liberečany byl celkem dobře zavedený. Umístění uprostřed vlakového nádraží mělo velkou výhodu, neboť středisko sloužilo jako čekárna pro cestující a tak se sem uchylovalo velké množství cestujících. Trávili tady čas při čekání na další spoje a zároveň si prohlédli výstavu.
Výstavní soubor jsme dali dohromady v sedmi lidech: Jiří Holeček, Vladimír Hubal, Vojtěch Maté, Josef Kropík, Petr Šimr, Karel Šmíd a Jan Zinek. A protože jsme ještě neměli patřičné sebevědomí, pozvali jsme Ivana Jechu z Fomaklubu s jeho romantizujícími fotografiemi židovského hřbitova v Praze, jako hosta. Výstavu doprovodily dva novinové články v okresním Vpředu a krajském Průboji s fotografiemi a pochvalným textem, který jsme si sami napsali!
Část první
V letošním roce jsme se v tichosti dožili neuvěřitelného jubilea, čtyřicátého výročí od založení našeho fotoklubu. Máte-li zájem a dostatek času, přečtěte si, jak to všechno vzniklo a běželo po prvních pět roků.
Byli jsme tři kolegové, řidiči autobusů Dopravního podniku města Liberec. Scházeli jsme se doma v obývácích a debatovali o fotografování. V rukách kinofilmové fotopřístroje Zenit-E, PETRI a Praktica a říkali si ZETRICON, bez zkušeností a vize do budoucnosti jsme po krátkém čase, pod záštitou tehdejšího Revolučního odborového hnutí v DPML založili fotografický spolek. Dozvěděli jsme se, že v minulosti fotokroužek v podniku již existoval a dokonce po něm zůstala vybavená fotokomora. Brzy jsme byli čtyři, Karel Šmíd, Josef Kropík a Petr Šimr, dalším členem fotokroužku se stal tramvaják Jiří Holeček. To se událo v roce 1977, podle dochovaných dokumentů a vzpomínek v druhé polovině roku, s uzávěrkou první interní soutěže. Sepsali jsme s odbory smlouvu o materiální a finanční podpoře a fotokroužek se pomalu rozjížděl.
Mimo našich bytů jsme se začali scházet pravidelně každý druhý pátek v zasedačce DPML. Pro všechny případné zájemce o fotografování ve firmě jsme vyhlásili první soutěž na téma „Městská hromadná doprava a lidé kolem ní“ a po čase „Naše město tvým objektivem“ a „Zima“. K naší lítosti se do těchto soutěží, i přes dostatečnou propagaci přihlásili pouze členové fotokroužku.
Povzbudilo nás ale, když se k nám po čase přidali další fotoamatéři z DPML i zvenčí. Na schůzkách jsme vymýšleli a plánovali naši další činnost. V dalším roce jsme dostali k dispozici výstavní skříňku na frekventovaném místě pod přístřeškem autobusového nádraží ve Fügnerově ulici. Tady mohli lidé vidět naši průběžnou fotografickou tvorbu. A tady nás také později objevili metodici Okresního kulturního střediska Roman Karpaš a Dana Sobotková.
Mám zprávu o termínu a podmínkách výstavy v České Lípě ve Vlastivědném muzeu. Nabízejí nám červenec a srpen v příštím roce prostor na dvojitém schodišti v ambitu bývalého kláštera, který je součástí muzea. Prostor nabízí několik variant, od klubové výstavy menšího rozměru až po možnost vystavit několik souborů jednotlivců. Podle rozsahu souborů se můžeme po měsíci vystřídat buď dva nebo dokonce čtyři. O podrobnostech si povíme na příštím fotoklubu. Podstatné je, že jsem termín zajistil.
Dovoluji si vás všechny pozvat na druhý poprázdninový fotoklub. Tento čtvrtek 15.září od sedmi hodin večer v Palachově ulici. Našel jsem zase něco ve sbírce po Helmutovi a rád se s vámi podělím o nakouknutí do zajímavých publikací.
Zdraví Petr Šimr
Konec prázdnin je tady. Ve čtvrtek 1.září se opět v sedm večer sejdeme v klubovně v Palachově ulici. Fotografické příhody si připravte, rádi s všichni zasmějeme cizímu neštěstí. S politováním musím oznámit, že inzerovanou dernisáž zřejmě nestihnu připravit. Jsem od příjezdu z dovolené v jednom kole a tak se mi to asi nepodaří.
Se vstupem do nového roku jsme zároveň vkročili do nového prostoru pro naše setkávání. Možná si ne všichni uvědomili, že to je událost poněkud zásadní a hlavně zavazující. Zásadní v tom smyslu, že máme prostor sami pro sebe, vymezující čas na dvě hodiny od 19,00 do 21,00 hodin a zavazující ve smyslu pevně stanovených termínů schůzek. Zatím jsme mohli s termínem fotoklubu manipulovat, posouvat jej, od 20.ledna si s jistotou můžeme do svých “deníčků” udělat červené kroužečky do čtvrtků přesně po sobě následujících čtrnácti dnů až do konce roku 2011, přesněji do 22.prosince, kdy bude v tomto roce schůzka poslední. Výjimkou jsou dva letní prázdninové měsíce červenec a srpen, kdy se sejdeme nejspíš po dohodě, někde u grilu. Čtěte dále…
Poprvé a netradičně jsme se sešli v jiném městě než je obvyklé. Přiměl nás k tomu nový prostor pro fotografický ateliér v domě, kde žije náš kolega Pavel Kusala. Místnost “obřích” rozměrů, 6 x asi 14 metrů je opravdu úctyhodná. Zbývá dovybavit atelier technicky, a potom za slušnou cenu pro kamarády tady můžeme tvořit “umění”. Někteří, nechci Péťu Štoska jmenovat se už nemůžou dočkat, až budou vyrábět firury před modrým pozadím a v PC je montovat kamkoli.
Čtěte dále…
V pondělí dopoledne odešel do fotografického nebe náš kolega a kamarád Helmut Guschl. Ve středu dne 24.února ve 13,00 hodin se s ním rozloučíme v obřadní síni libereckého krematoria.
