Začnu nehezkou, ale výstižnou frází, “tak se nám sešel rok s rokem”. Je to blbý, nebo ne? Každopádně to je neodmyslitelný fakt, se kterým se musíme smířit a jednat podle něj. Přinejmenším pořídit si nový kalendář. Ke konci starého a začátku nového roku se také váže obyčej zasílání přání všeho nejlepšího do příštích dvanácti měsíců přátelům, příbuzným a známým. Čtěte dále…
Jak bylo řečeno v první části mé mudrologické sentence o fotografování krajiny, pokračujeme dál, tentokrát o vlivu počasí na fotografii krajiny. Na úvod musím citovat fotografa Jiřího Bartoše z Hejnic, který donedávna na otázku “kdy tě najdu doma?” odpovídal, “vždycky když svítí slunce”. To samo o sobě mluví za vše. Pan Bartoš prostě vyhledával svoje motivy v Jizrských horách za mlhy, deště a podobných “sibérií”. Stejně si pan Josef Sudek, protože měl dost času, počkal na světlo i nesvětlo, které podpořilo jeho tvůrčí záměr. Na rozdíl od J.Bartoše například etnograf, kameraman a fotograf Karel Plicka nedal bez slunce ani ránu. Čtěte dále…
Fotografovat krajinu si žádá trochu teoretické přípravy. A protože jsem přišel o krásná skripta IVF “Krajina”, tak nabízím trochu “rozumů” z toho, co mi před třiceti lety uvízlo v hlavě. Rozdělil bych je na několik kapitol, abychom se v tom vyznali.
Začnu s trochou historie. Říká se, že vynález fotografie vyrazil malířům krajiny štětce z rukou. Není to samozřejmě pravda, stejně jako televize a film nepohřbily fotografii. Stejně jako malířství, tak i fotografie jen musely najít jiné cesty k divákům, jiný způsob sdělení a projevu. Fotografie krajiny se za sto sedmdesát let od svého vzniku velmi proměnila. Od líbezných piktorialistických fotografií nejen českého domova, až po dnešní obrazovou zkratku. Mezi tím Čtěte dále…
“To víte, že nejsem rád, když mi píšete, že Vám dělá potíže pochopit, co po Vás vlastně chci. Nasvědčuje to tomu, že jsem se asi nedostatečně vyjádřil. V podstatě se pokouším porušit navyklou koncepci chápat fotografii jako realisticko-popisný proces, odvislý od námětu a neschopný, nebo jen málo schopný ovlivnění autorovou hlavou. Z toho důvodu mnoho fotografů lítá po zeměkouli a hledá MOTIVY. Hledá, kde se co děje, kde je něco zvláštního, exotického, nebývalého, kde v nějakém okamžiku někdo někoho morduje, nebo miluje, kde lidé dělají nebo nosí něco jiného, než na co jsme zvyklí. Dělal jsem to také a dospěl jsem ke zkušenosti, že je sotva co nového pod sluncem. A navíc, že díky rozsáhlé síti všech možných informačních prostředků lidi už dnes nic tak nezaujme. K malým dramatům jsme zpravidla lhostejní. Čtěte dále…
 |  |  |  |  |  |  |  |  |  |  |  |  |  |  | |
