Petr Štosek
narozen 1959
žije v Liberci
e-mail: petr@stosek.cz
web: www.stosek.cz
Fotografické vzdělání
Hradecká fotografická konzervatoř
Členství ve spolcích
Fotoklub Obscura
Zaměření
Portrét, móda, reklamní foto, soc. dokument
Publikace
2009 Časopis Véčko, ilustrace podzim
Výstavy kolektivní
každoročně s Fotoklubem Obscura
2008 výstava absolventských prací, Výstavní síň Foma Hradec Králové
Před lety jsem se fotografování hodně věnoval, fotografoval jsem ženy a dívky. Brzy mne mezi sebe vzali kolegové do Fotoklubu ROH Dopravní podnik města Liberec. Jsem tak jeden z původních členů tohoto spolku, který se po odchodu z Dopravního podniku osamostatnil a přejmenoval na současný Fotoklub OBSCURA Liberec. Po jisté době jsem byl nucen okolnostmi zrušit doma fotokomoru a přestal i fotografovat. Na delší čas u mne převážil zájem o hudbu a fotografii jsem odsunul do pozadí svých zájmů.
Přes hudbu jsem se dostal k počítačům a díky těmto novým technologiím se opět poněkud větším obloukem vrátil k fotografii a ke kamarádům do fotoklubu. Tady jsme si padli do oka s pro mne novým členem spolku, Petrem Ozogánem. Oběma nám velmi vyhovoval nástup digitálních fotopřístrojů a vzájemně jsme se doplňovali v práci s obrazem v počítači.
Zastávám názor, že když má člověk dělat něco pořádně, musí to dělat celou svojí duší. Uvědomoval jsem si z diskuzí ve fotoklubu, že mi ve vnímání fotografie cosi chybí. Spojil jsem se proto s dalším kolegou ve fotoklubu a přihlásil se ke studiu fotografie na Hradecké konzervatoři. Brzy jsem našel cestu k oběma učitelům, Josefu Ptáčkovi a Ivo Gilovi. Jejich způsob vysvětlování podstaty fotografie mi imponoval a postupně otevíral pohled na fotografii jako umění a řemeslo.
Školu mám dnes zdárně za sebou a můžu se naplno věnovat své tvorbě. Zajímá mne fotografování lidí, portrét, figurální fotografie ale stejně tak i zátiší, které aplikuji na karoseriích automobilů. Přes snadnou dostupnost barev, preferuji černobílou fotku s dobrým a vypovídajícím obsahem. Myslím, že mne škola naučila více přemýšlet a fotografie se stala mým prostředkem vyjadřování.
Svých 15 fotografií do připravované klubové knihy věnuji své trpělivé ženě Janě, protože si to zaslouží za pochopení a trpělivost, kterou se mnou má.
Před pár roky, s tehdy novým Nikonem D100, jsme se s kolegou vydali fotografovat do obchodního domu Hypernova. Byl čas před vánocemi, a tak výzdoba uvnitř navozovala tu správnou atmosféru. Fotili jsme o sto šest a mezi jiným nás také zaujaly dvě slečny v „santovských“ čepičkách od Eurotelu, které nám nenápadně a ochotně pózovaly. Když se naše paměťové karty naplnily, pomalu jsme opouštěli areál zmíněného obchoďáku. V tom nás zastavili borci z ochranky, a protože jsme měli ještě fotoaparáty „na krku“, ptali se co tady fotíme a abychom to okamžitě ukončili. Kdyby chudáci věděli, že zde již hodinu fotíme!? Od té doby se také více zajímám o všechny okolnosti kolem fotografování samotného.
Text byl zapůjčen z připravované klubové publikace.
