1977 – 2017 ČTYŘICET LET FOTOKLUBU
Část druhá
K vyhodnocení první soutěže jsme si pozvali bývalé členy Fomaklubu Josefa Svobodu, Jiřího Preislera a Karla Pluhaře. Mimochodem, ti tam se nepohodli s jeho vedením, nelíbil se jim vznik skupiny 7F jakožto protěžované elity. Dnes si už nikdo ani nevzpomene, ale tahle událost je spojená se začátkem našeho fotoklubu. Sám jsem se poté seznámil i s fotografy ze skupiny 7F, od nich se intenzivně učil, protože o fotografii věděli mnoho a byli opravdu dobří. O nabyté vědomosti jsem se dělil s kolegy. To se psal rok 1979, já se dokonce stal na nějaký čas členem Fomaklubu. Někdy koncem roku 1979 nás dokonce Fomaklub vyzval k účasti na jejich výstavě v děčínském muzeu. Byli jsme tak nažhavení, že jsme se do Děčína jeli na výstavu podívat. Pro pořádek musím uvést, že jsem ve Fomaklubu strávil něco kolem jednoho roku. Na dvou židlích se sedět nedalo a tak jsem odešel. Na jednu stranu poučený o struktuře a chodu takového spolku a na druhou stranu zklamaný z jednání některých jeho členů. Byl jsem totiž náhodným svědkem manipulace s hlasy při hodnocení fotografií tak zvaného Mapového okruhu.
Rok 1980 byl pro náš spolek přelomový. Poprvé jsme s našimi fotografiemi vstoupili do „chrámu“ liberecké fotografie, Malé výstavní síně a na výzvu R. Karpaše D.Sobotkové z pořádajícího Okresního kulturního střediska v Liberci se zůčastnili okresního kola celostátní fotografické soutěže AMFO, dokonce jako objev na liberecké fotoamatérské scéně. Na impuls obou metodiků jsme se snažili odlišit od fotografů z Fomaklubu a hledali vlastní cestu. V té době se k nám přidal další řidič autobusů Vladimír Hubal, který fotografoval bakelitovým fotopřístrojem Smena pro děti, ale zvětšeniny vyráběl na tehdy špičkovém zvětšovacím přístroji Magnifax 3.
Do fáze, uspořádat první výstavu jsme dospěli v roce 1980. Ta se konala v tehdejším Kulturním středisku na nádraží ČSD v Liberci, které bylo na vystavování fotografií zařízené. Byl to bohulibý pozůstatek po výstavní aktivitě Fomaklubu, kteří tady vystavovali několik let před otevřením Malé výstavní síně na Šaldově náměstí. Nutno dodat, že tento výstavní prostor využívali také další výtvarníci a organizace a mezi Liberečany byl celkem dobře zavedený. Umístění uprostřed vlakového nádraží mělo velkou výhodu, neboť středisko sloužilo jako čekárna pro cestující a tak se sem uchylovalo velké množství cestujících. Trávili tady čas při čekání na další spoje a zároveň si prohlédli výstavu.
Výstavní soubor jsme dali dohromady v sedmi lidech: Jiří Holeček, Vladimír Hubal, Vojtěch Maté, Josef Kropík, Petr Šimr, Karel Šmíd a Jan Zinek. A protože jsme ještě neměli patřičné sebevědomí, pozvali jsme Ivana Jechu z Fomaklubu s jeho romantizujícími fotografiemi židovského hřbitova v Praze, jako hosta. Výstavu doprovodily dva novinové články v okresním Vpředu a krajském Průboji s fotografiemi a pochvalným textem, který jsme si sami napsali!
