Liberec, moje adresa – fotografie Petr Šimr
LIBEREC, MOJE ADRESA
Když jsme vymýšleli téma pro další společný projekt a výstavní soubor, logicky nás napadlo fotografování našeho města, Liberce. Sami jsme se postavili před problém proč a jak. Proč je celkem snadné si zodpovědět, protože tam žijeme. Horší byla otázka jak, neboť už na první pohled to je téma nabízející téměř nekonečné možnosti.
Nechtěli jsme do svých fotografií zahrnout obecně známá místa a stavby, pokládali jsme to za zjednodušující. Chtěli jsme zachytit místa méně známá, navštěvovaná většinou místními lidmi a části města, kudy se každý z nás pohybuje pravidelně i místa, jež lákají svojí autenticitou. Do úhlu zájmu se tak dostalo mimo jiné samozřejmě centrum města, kterému se nešlo vyhnout a okolí bydliště jednotlivých účastníků projektu.
Bohužel, nebo možná bohudík se pro výsledný výstavní soubor staly limitující dvě okolnosti. Za prvé to bylo časově omezené období, zhruba jeden rok, či spíše deset měsíců, které jsme měli na fotografování. Za druhé malý počet fotografujících. Do života některých z nás zasáhly objektivní podmínky, které značně omezily nebo dokonce zamezily projektu se zúčastnit.
Na výsledku se to projevilo v menší pestrosti výběru fotografovaných lokalit, osobitosti ztvárnění a počtu fotografií. V období blížící se výstavy houstla aktivita fotografů a četnost setkávání se nad fotografiemi. Po počáteční nejistotě o kvalitě souboru pomalu přicházelo určité zklidnění a nabyli jsme jistotu, že se podaří sestavit slušnou kolekci fotografií, která bude odpovídat záměru.
Výstavní soubor je tak sestaven z prací pěti fotografů. Každý z nás se snažil podat vlastní svědectví o místě, kde žije, bez zbytečné glorioly a šokujících obrazových a technických efektů, jak jsou často vidět na sociálních sítích a jinde na internetu.
Je pravda, že baletky v kostýmech v ulicích Liberce jen tak nepotkáte. Pózují ale na místech, která jsou Liberečanům a snad i návštěvníkům města známá, kudy většinou zatížení denními starostmi procházejí automaticky a nevěnují jim pozornost. Na fotografiích ostatních autorů pulzuje každodenní život, který vnímáme tu více, tu méně, nebo míjíme věci, na které se fotografující člověk dokáže podívat jiným úhlem pohledu.
Nevím, k čemu tyhle fotografie jsou, popřípadě by mohly být. Tuhle otázku si kladu pokaždé, když dokončím/e nějaké fotografické dílo. Nejsem si jistý, zda mají nějakou dokumentární, sociologickou či výtvarnou hodnotu. Pro takový účel byly vytvořeny za velmi krátkou dobu, kdy ani jeden celý rok nestačí. Tak doufáme, že poslouží alespoň k obohacení vnímavého návštěvníka této expozice. Publicita to je snad dostatečná, možná fotografie najdou své diváky i na internetových stránkách fotoklubu.
Petr Šimr, fotoklub OBSCURA Liberec
Liberec, moje adresa – fotografie Petr Šimr
